Výchova štěňátka

Předpokládejme, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho štěňátka domů. Teď pro vás oba nastává rozhodující období, kdy vznikají potřebné vazby mezi vámi a vaším štěnětem. Od této chvíle je odkázáno pouze na vás, nahrazujete mu nyní jeho matku i sourozence. Buďte vstřícní, trpěliví, štěňátko se u vás musí cítit bezpečně. Přivykání na nové prostředí mu může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, s výchovou, alespoň toho základního jako jsou hygienické návyky, musíte začít včas. Výchova štěněte je velká odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned. Snažte se o přátelský přístup. Štěňátko při výcviku hodně chvalte, klidně přehánějte a při dobře provedeném cviku „jásejte". Štěňátka reagují především na tón hlasu a intonaci. Nebojte se ze sebe „udělat blázna" před ostatními, vaše štěňátko to ocení.

Štěňátko Reníček

Čistotnost

Jako první na řadu musí přijít čistotnost. Většinou se udržování čistoty štěně naučí během jednoho měsíce. Musíte psa vycvičit, kde se má vyprazdňovat. Snažte se štěně důsledně odvádět na stejné místo k tomu určené. Pro usnadnění můžete pejska naučit povel k tomuto určený např. „loužička". Tento povel pejskovi opakujte tak dlouho, dokud jej opravdu neprovede. Když ano, hodně chvalte např. „Hodnej, loužička, tak je hodnej." Do budoucna vám bude stačit říct povel „loužička" a pejsek bude přesně vědět, co se po něm žádá.

Vykonání potřeby můžete čekat hned ráno po probuzení, deset až dvacet minut po jídle či pití, po každém zdřímnutí a večer před spaním. Zpočátku jej netrestejte, když se to nepodaří, ale důsledně ho pochvalte, když mu to vyjde - štěně to brzy začne brát na vědomí. Po, řekněme týdnu, by štěně mělo dobře vědět co a jak, jestliže i přesto vykoná potřebu tam, kde nemá, vyhubujte mu např. „nesmíš, fuj" a odneste ho ven, kde mu opět zopakujte „tady loužička".

Štěňátko

Jestliže potíže přetrvávají, namočte štěněti čumák do loužičky, kterou provedlo doma a ne venku a to opět spolu s povelem „nesmíš" (eventuelně ho plácněte přes zadek) a opět ho zaveďte do místa, kde má povoleno potřebu vykonávat. Časem štěně pochopí, co se po něm požaduje a mělo by si samo zakňučet u dveří (nebo dát jinak vědět) a „říci", že chce ven.

Povel „Pusť!"

Již od začátku učte své štěně odevzdávat hračky (a další věci), které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Je možné, že budete muset tento proces párkrát zopakovat, než zjistí, že je lepší hračku odevzdat dobrovolně. Pokud si na vás dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát OKAMŽITĚ najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním, nebo že jej plácnete přes zadek.

Ne!

Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Nesmíš!" nebo "Ne!". Pro povel si ZVOLTE JEDNO SLOVO. Psí slovník je omezený, tak zbytečně „neplýtvejte" dvěma výrazy na jeden povel. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i přesto, že se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje především na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne!" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš.".